GPRS se v komerčním provozu objevilo kolem roku 2000 jako součást digitálního mobilního standardu GSM – pro úplnost, analogoví předchůdci GSM s integrací dat nepočítali. Paketový přenos dat byl v té době naroubován na přepojovaný okruh, který pocházel z dřívějších telekomunikačních systémů, odtud tedy kořen zkratek CSD – circuit switched data. Na svoji dobu měl standard GPRS celkem zajímavé parametry – až 114 kbit/s download a 20kbit/s upload a jeho rychlost závisela na tom, jak síť dokázala hospodařit s volnými pakety. Pokud tyto hodnoty vyvolávají úsměv, je vhodné připomenout, že to vycházelo z možností standardu GSM a zároveň to bylo v době, kdy Internet existoval pro pár nadšenců a technologii dálkového monitoringu. Rychlost a kapacita tak nebyly klíčovým parametrem, protože WWW teprve čekal na svůj čas. Prostřednictvím GPRS bylo možné spustit služby na protokolech IP, MMS, P2P,P2M nebo WAP – kromě WAP, který představoval jakousi redukovanou verzi HTML se jednalo čistě o technické protokoly. Pozdější evoluce EDGE přinesla zrychlení, ale poměrně brzy ji nahradily sítě 3G, které se dnes stávají minulostí díky sítím 4G. Důležitější je, že GPRS se stalo jedním z posledních protokolů, který měl stejný standard na celém světě. Ano, bez ohledu na evoluci zařízení (GPRS Class XX), která spočívala v možnosti využívat různý násobek kanálů pro upload/download, udávala rychlost síť, ale protokoly zůstaly zcela stejné. 

Novější, rychlejší a populárnější varianty datových služeb se operátorů dařilo lépe monetizovat a fungující GPRS se tak stalo cenově efektivní variantou pro komunikaci senzorových sítí a M2M technologií v době, kdy výraz IoT ještě nebyl tak populární. Po celém světě tak fungují miliony zařízení, využívajících sice pomalý, ale spolehlivý přenos dat po GPRS. Kombinace GSM/GPRS je hojně využívána například u modulů pro sledování vozového parku nebo pro přenos dat ze senzorů a technologických uzlů. Právě proto je zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Výrobci modulů mají GPRS varianty stále v nabídce, nové přídavné desky se objevují také u Arduino. Tarify pro GPRS jsou v mnoha zemích natolik zajímavé, že je zákazníci stále chtějí. 

Nastane konec sítí 2G?

Konec provozu 2G sítí, které obsluhují GPRS je nevyhnutelný, je jen otázkou času, kdy a proč se tak stane. Pro většinu operátorů představuje provoz 2G sítí s GPRS pomalu umírající dojnou krávu. Investice do obnovy této infrastruktury jsou vzhledem ke klesajícímu ekonomickému potenciálu nepravděpodobné. Na pokračování těchto služeb netrvají ani regulační úřady, protože licenční podmínky pro provoz GSM sítí byly a jsou vypisovány na dobu řádově desítky let a další pokračování nijak neošetřují. I v ČTÚ se k tomu již v minulosti vyjádřil že podmínky přidělení kmitočtu již byly splněny a další osud služeb (míněno v pásmu 800 MHz) je tak zatím zcela v rukou držitelů licencí. Právě požadavek na uvolnění starších pásem 800/900 MHz pro jiné služby může být dalším faktorem, který pohřbí GPRS. Poplatky operátorů za pronájem kmitočtu jsou jazýčkem, který váhy vychyluje nejvíce. Pokud si na ně služby nevydělají, je nutné do pásma natlačit služby nové. Pásmo 800 MHz již v některých zemích využívá LTE. Stejně tak může licenční poplatky zvýšit i stát ve snaze získat co nejvíce. Kombinace těchto faktorů vedla například k ukončení provozu 2G sítí v Indii nebo Austrálii.

Stejnou cestou se ale vydávají i operátoři v dalších zemích, například ve Spojených státech, kde po loňském vypnutí 2G sítě AT&T bude následovat Verizon v roce 2019 a T-Mobile v roce 2020. V Evropě již vypnutí GPRS oznámili švýcarští operátoři Sunrise, kde je vypnutí oznámeno na 31. prosinec 2018 a Swisscom, který síť vypne příští rok. V Evropě se dále chystá vypnout GPRS T-Mobile v Nizozemí. Ve všech případech vypnutí GPRS ale souvisí právě se sítěmi 2G. Tam, kde operátoři budovali sítě 2G a pozdější 3G na sobě nezávisle, nastane konec starších sítí dříve. Tam, kde starší a novější sítě sdílejí infrastrukturu, je situace jiná.

Ptejte se na Single RAN

Pro výhled toho, jak dlouho GPRS ještě bude k dispozici je vhodné sáhnout opět do nedávné historie. Evropské země všeobecně mají z hlediska využívání mobilních sítí odlišné podmínky než USA, Indie nebo Austrálie. Zatímco v těchto zemích byly v sedmdesátých a osmdesátých letech rozšířeny radiotelefony v autech a následně je vytlačilo GSM druhé generace, Evropu v devadesátých letech zaplavil fenomén analogových mobilních sítí NMT. Operátoři chtěli její potenciál beze zbytku vytěžit, státní mechanismy pro soutěžení a přidělování kmitočtů byly ještě zcela čerstvé. Střední a východní Evropa tak nabírala zpoždění a sětový vývoj se potom časově srovnal až u sítí 3G a 4G. Nutnost zajistit provoz několika generací sítí vedl ke vzniku vysílací technologie Single RAN, která spojuje technologie 2G, 3G a LTE.  A právě tato technologie je nyní využívána u řady operátorů v Evropě, včetně tuzemského T-Mobile nebo Vodafone.
Obecně lze tady očekávat, že dokud se bude provoz GPRS vyplácet operátorům, tlak na vypnutí nebude velký. Prvním signálem blížícího se konce může být pokles cen dat a paušálů pro GPRS služby nebo zájem na uvolnění pásem.

Má GPRS alternativu?

Vyvíjet zařízenní s GPRS nebo ne? Jednoduchá odpověď samozřejmě neexistuje. Pro většinu aplikací dnes již existují technologicky vhodné alternativy včetně NB-LTE nebo rychlejšího LTE M1, kde je nutné vzít v úvahu to, že tyto technologie mají řadu variant. Není tedy možné počítat se stejně univerzálním použitím jako u GPRS. Použití LPWAN technologií LoRA nebo Sigfox zase naráží na menší objem dat, které je možné přenést a také na to, že není možný plnohodnotný duplexní provoz pro nastavení parametrů nebo update firmware.
Bez nadsázky lze říci, že po vypnutí sítí v USA a dalších zemích svět už nebude stejný jako s GPRS. Minimálně pro výrobce a jejich vývojáře, kteří stráví řadu nocí nad vývojem několika variant produktů pro různé destinace.